Zatímco někteří financují pomocí úvěru de facto všechny větší cíle, jiní je za každou cenu odsuzují. Z praxe však vyplývá, že není možné kupovat vše ze svého a že je půjčka dobrým nástrojem, pokud víte, jak ji využít. V životě ji nakonec potřebuje alespoň jednou většina lidí a nejedná se o nic „ostudného“, stačí nevěřit mýtům a řídit se fakty a zdravým rozumem.

Mýtus 1: půjčka je zbytečná, našetřím si

Obvykle se jedná o argument lidí, kteří mají nadstandardní příjmy a neberou v potaz, že některé rodiny či jedinci nemohou z ničeho nic vynaložit několik, někdy až desítek tisíc korun. Třeba když si chtějí koupit automobil či vybavit domácnost novými spotřebiči. Jenže než „spát na zemi“ a „jíst na klíně“ a doma nic nemít, dává smysl si na potřebné věci půjčit.

Jejich dřívější pořízení může znamenat třeba snazší vydělávání peněz, takže se investice vrátí podstatně dříve, a rovněž jisté pohodlí. Mnohem lépe se kupříkladu spí na dobré posteli než na provizorním nafukovacím lehátku. Pokud tedy za peníze koupíte věci, které doopravdy potřebujete, není půjčka nic špatného a naopak může v mnoha směrech pomoci.

Některé případy ji navíc přímo vyžadují, málokdo má totiž stovky tisíc až miliony korun. Koupě nemovitosti je přitom pro většinu lidí závazkem na 20 až 30 let, a potřebuje-li v průběhu ještě rekonstrukci, tak obvykle nezbývá, než si peníze vypůjčit. Opět ale nejde o nic „špatného“ či nerozvážného, střecha nad hlavou je nezbytná stejně jako celková péče o bydlení.

Mýtus 2: přeplatím a akorát mě okradou

V případě, že vám někdo peníze poskytne, bude za ně chtít něco na oplátku, a sice úroky a úhradu dalších poplatků. Účtuje se ji banka i nebankovní společnost a vydělává tak na svůj provoz, mzdy zaměstnancům a rozšiřování služeb zákazníkům. Za stolem přitom nesedí pouze jeden člověk, jenom schvalovací proces musí projít hned přes několik pracovníků.

Splátka se přitom skládá z jistiny (tedy z peněz, které vám společnost půjčila), úroků (procenty vyjádřeno, o kolik poskytovatel zhodnotí své peníze), a RPSN (lze ji označit jako poplatky, které má firma na zaplacení pracovníků a všech úkonů souvisejících s úvěrem). Takže ano, každému poskytovateli za půjčku vrátíte něco navíc, aby mohl fungovat a peníze vám vůbec nabídnout.

Mýtus 3: na peníze budu čekat dlouho

Dříve to bylo pravidlem prakticky u každé nebankovní společnosti i banky a dokonce i dnes některé stále vyžadují osobní podpis smlouvy, což může trvat i 3 dny. Ty pokročilejší však využívají moderních možností, díky nimž vyřeší vše online během pár minut. I díky okamžitým platbám je tak schválení žádosti i vyplacení peněz možné de facto do 15 minut ve všední dny i o víkendech.

Mýtus 4: se záznamem v registru mi nepůjčí

Problém to být může, ale také nemusí – záleží totiž, z jakého důvodu jste do registru dlužníků spadli a jaká je vaše současná situace. Na žadatele se zápisem se neprávem dívají skepticky zejména banky, zatímco nebankovní společnosti obvykle volí individuální přístup. Pokud navíc máte své finance v pořádku a šlo třeba o pozdní úhradu tarifu, nemusí zápis představovat překážku.

Mýtus 5: raději si půjčím od známých

S vidinou úspory na úrocích a dalších poplatcích si někteří lidé řeknou o pomoc sourozencům, rodičům či známým, kteří s nimi ani nesepíší smlouvu. Jenže půjčení peněz „ze známosti“ namísto pomoci akorát zruinuje dlouholeté vztahy. I kvůli několika desítkám tisíc se kolikrát rozpadne 20leté přátelství, rodiče přestanou mluvit se svým potomkem a vztahy jsou nenávratně zničeny.

Pokud ovšem vidí obě strany půjčení peněz touto cestou jako nejlepší možnost, je dobré si sepsat smlouvu, která „klienta“ zavazuje k vrácení peněz (ať najednou, či postupně). Nemusíte přitom sepisovat dlouhá lejstra, postačí i jednoduchá listina vyhotovená ve dvou kopiích, na níž bude:

  • kdo komu půjčuje
  • o jakou částku se jedná
  • do kdy a jak musí peníze vrátit
  • jaká je výše úroku

Mýtus 6: pojištění mě vždy ochrání

Ačkoliv to už samotný název evokuje, nelze se na tuto „jistotu“ spoléhat ve všech případech. Prakticky každá pojišťovna totiž velmi přesně specifikuje, za jakých podmínek vám pomůže, a stejně tak uvádí méně či více výluk. Zpravidla vám pomůže v momentě, kdy ztratíte zaměstnání (ovšem nikoliv vlastní vinou), nebo když dlouhodobě onemocníte a nemohli jste tomu zabránit.

Mýtus 7: jakmile nezaplatím, přijde exekuce

Některé neférové společnosti dříve zneužívaly špatné situace klientů a s radostí po nich vymáhaly i násobně vyšší částky, než jaké jim půjčily. Dnes však všichni poskytovatelé půjček podléhají dohledu ČNB a mají zájem, abyste spláceli. I kdyby znamenalo odklad splátek o jeden či dva měsíce. Předání k vymáhání je administrativní zátěž, dlouhá soudní pře a mnohdy i ztráta jistiny a úroků.